Jak transformovat strach ve tvořivou energii
Strach část lidí spojuje do jednoho celku poražených. Lidi, které ovládá, sami sebe považují za oběti a jsou strachem a obavami často paralyzováni. Omezuje je strach, že nejsou dost dobří, který způsobuje, že tito lidé sami sebe vnímají jako oddělené od skupiny vítězů.
I vítězové vědí, co je strach.
Přestali však se strachem bojovat a tím, že svůj strach respektují a začali ho pozorovat, udělali ze svého strachu spojence.
Strach se pro ně stal užitečným výstražným systémem pracujícím v jejich prospěch. Strach je pro ně obdobou „dopravního značení“ na jejich cestě životem.
Všímají si ho, dokáží ho rozpoznat a pomáhá jim uvědomit si, kdy mají zvýšit svoji pozornost a investovat do řešení dané situace více energie než obvykle.
Strach je pro obě skupiny lidí spouštěčem produkce energie.
A každý z nás, má svobodu volby, jak s vybuzenou energií naloží. Pokud zůstane tato energie uzavřena uvnitř nás, hrozí, že nám zkratuje a paralyzuje náš vnitřní svět.
Dokážeme-li ji však usměrnit a vyslat z těla ven, stane se hybnou energií akce v našem vnějším světě a dokáže působit v náš prospěch. Změní se v tvořivou energii.
A jak energii nasměrovat z těla ven?
Je to snadnější než si myslíte.
Stačí vytvořit energetickou dráhu, po které bude energie proudit.
Nasměrovat energii z těla ven je možné pomocí vize (představy ideálního stavu).
Představte si budoucí požadovaný stav a pozorujte sami sebe jako součást scény.
Může to být až tak jednoduché?
Ano, může!
Když máte zvolen cíl, jste již krok od nasměrování nahromaděné energie vybuzené strachem zevnitř ven ve směru cíle. Stačí mít jasno, co je třeba v tuto chvíli udělat jako první krok.
A na konec už jen závěrečný tip pro ty z vás, kteří dočetli článek až do konce.
Ovládne-li vás někdy příště strach, najděte v sobě odvahu stát se místo dočasného ustrnutí pozorovatelem vlastního těla.
Pozorujte, kde se vám v těle energie hromadí.
Kde uvnitř svého těla cítíte tlak. Zavřete oči a energii strachu ve své představě přiřaďte tvar a barvu, uvědomte si povrch a hmotu (kov, dřevo, tekutina atd.), kterou vám nahromaděná energie připomíná.
Tím, že se stanete pozorovatelem svého vnitřního světa, převezmete nad svým strachem kontrolu.
A co bude následovat?
Pokud jste četli pozorně, tušíte to!
Ano, bude následovat přenesení vaší pozornosti na představu vnějšího cíle a váš první krok ve směru tohoto cíle.
Pozorujte a následně vítězte!
Uvnitř jsme všichni vítězi a pro vnější vítězství je prvním krokem stát se pozorovatelem vlastního jednání a dovolit si snít o vlastních vítězstvích a cílech.
Vím, že vizualizace je hodně důležitá, ale mám s představivostí problémy. Pomáhá prý najít si obrázky, které s námi nějak rezonují. Umím si najít nějakou materiální věc, ale ne pocitovou. Určitě zkusím dám strachu tu barvu, formu, hmotu, tvar, to zní hodně zajímavě. Jen s tou mojí představivostí nevím, jak ho nasměrovat ven. V podobě čeho?
Vizualizace není nezbytně nutná. Důležité je se odpoutat od stavu, který ochromuje, a dostat se do stavu, který povzbuzuje. Důležité je dýchání. Ve všech meditacích, józe, bojových cvičeních se dýchá. Docela dobře poslouží počítat nádechy. A aby člověk nestihl myslet na svůj strach, ale soustředil se na hluboké nádechy (nejlíp dát ruku na břicho a nadechnout bránicí do břicha a pozvolna zhluboka do hrudi a ještě trošku do ramen, pak pooomaaluu vydechovat), tehdy je praktické počítat pozpátku. Třeba od deseti: 10 nádech, výdech, 9 nádech, výdech… a soustředit se na správné provedení. Když dojdu k 1, nepřestávám dýchat, počítám zpátky k 10 a sleduju, jak jsem klidnější, víc v pohodě, víc cool, tělo je víc uvolněné a hlava začíná myslet. Už se nebojím :-). To jsou postupy z autogenního tréninku i z hypnózy, pro toho, kdo ještě neumí vizualizovat a potřebuje rychlou pomoc.
Dobrý den paní Ireno, dýchání pomáhá zkoncentrovat se o rozproudit zablokovanou energii. Omezená schopnost vizuálních představ souvisí s vaším nastavením mozkových smyslových center. Kolik procent máte ve svém testu v tabulce u V? Jinak doporučuji trénovat představivost na nějaké rozpohybované scéně. Např. pozorovat na stole se kutálející pomeranč a pak ho chytit do ruky, když má spadnout z hrany stolu. Po té zavřít oči, a celou scénu si v představě přehrát znovu. Po několika pokusech sama uvidíte, že to bude čím dál snadnější. Jan Čepelka
Celá práce se mi velice líbí. Jonom mě mrzí, že už jsem v důchodobém věku. I když je pravda, že určité informace znám. V “režimu” uvědomování si sebe sama už jedu asi 2 roky a daří se mi.
Zaujal mě citát : Kdo nedokáž být sám sobě přítelem, nezodpovědně škodí sebě i druhým.
Jendo, víš o čem mluvíš, a to je dobře. Děkuji. Dáša