Žádné tajemství: 1 fatální chyba neustále devastující život naivních lidí
Až se zase pro něco nadchnete… nedělejte tuto 1 největší chybu. Jinak jen ztrácíte svůj čas. Jde o nejčastější chybu lidí, kteří chtějí změnit svůj život. A neustále selhávají. I to podle mne souvisí s tím, že 1 ze 3 Čechů trpí depresí.
- “Změním svůj život!”
- “Zhubnu 10 kg!”
- “Začnu posilovat!”
- “Budu věnovat víc času rodině!”
- “Budu míň pracovat!”
- “Budu jíst zdravě!”
- “Zbohatnu!”
Znáte tyto věty?
Ruku na srdce. Každý je známe. A kdo říká, že ne, tak právě lže. Každý zatoužíme mít lepší život, ale jen zlomek lidí toho dosáhne. Jak se dozvíte v následujících odstavcích.
Takové kolektivní záchvaty nadšení mívá drtivá většina lidí pravidelně 31.12. Rok co rok. Protože právě přelom roku bude magickým znamením. “Já to zvládnu. Víc nadšený přece už být ani nemůžu. Nic mě nezastaví,” hraje člověku v hlavě při husí kůži a ohňostroji po půlnoci.
Jenže ejhle… Když se 2.1. ráno člověk nafutruje k prasknutí, často si už ani nevzpomene na svůj před necelými 2 dny nejdůležitější závazek života – střídmý stravovací styl. A tak podobně.
Největší omyl a nepochopení
Člověk se snaží změnit jen pomocí momentálního nadšení. Té krátkodobé motivace. A to je ta největší chyba. Nadšení má tu vlastnost, že den po dni vyprchává. Až vyprchá úplně. Hned to vysvětlím…
Je například nadšený, že na jeden rok končí a jeden začíná. Využít na začátku sílu nadšení je vynikající krok. Ale to je teprve začátek.
“V souboji mezi potokem a kamenem zvítězí vždy potok – ne však kvůli své síle, nýbrž kvůli vytrvalosti.” – H. Jackson Brown
Naše staré návyky nám brání
Nedáme-li si pozor, zárodek možné změny totálně zdevastují a převálcují naše staré návyky. Návyky, které jsme buď zdědili, nebo jsme si je sami vytvořili. Tyto návyky jsou podvědomé. Jsou to věci, které děláme automaticky (a děláme je pravidelně a vytrvale). Co možná i vy děláte automaticky? Například…
- Když si odpoledne jdete pokaždé koupit sladkou koblihu nebo zákusek, abyste se uklidnili a přišli na jiné myšlenky (proto vám roste pupek a zadek).
- Když na někoho křičíte za volantem (proto se vám zdá, že těch blbců je stále víc a křičíte častěji).
- Když si jdete zapálit cigaretu a uklidnit se (proto se těšíte na každou další krizovou situaci, protože se těšíte na dalších 7 nikotinových minut).
- Když si doma krájíte kus bůčku namísto 20 minut chůze (proto jste stále častěji u doktora s nevysvětlitelnými bolestmi).
- Když utrácíte za zbytečnosti, abyste se cítili lépe (proto žijete od výplaty k výplatě).
- Když marníte čas čučením do bedny a říkáme tomu odpočinek (proto je vám často z nejasných důvodů špatně a býváte nevrlí).
To je jen pár špatných návyků. Život je s nimi opravdu těžký.
Nyní je čas vybrat si nové návyky
Zvyk je železná košile, jak praví české lidové přísloví. A je setsakramensky těžká.
Následující větu si zapište za uši, na zrcadlo, do diáře, na ledničku, do peněženky i na televizi:
Člověk se nikdy nezmění pouhým nadšením. Člověk se trvale změní vždy pouze pomocí pravidelnosti a vytrvalosti.
Bude se vám to hodit. Věřte mi.
Co s tím a co teď?
Je potřeba použít sílu momentálního nadšení a přetavit ho v pravidelnost a vytrvalost.
První krok nebo první den je nejtěžší. S každým dalším opakováním je to snadnější. Je však třeba pravidelně a vytrvale, den po dni a krok za krokem, budovat nový návyk.
Jak změnit svůj život? Za 5 minut!
Utíkejte od každého, kdo vám říká, že to není tak jednoduché, protože on už to vzdal… Není v tom žádná věda. Opravdu!
Varování: Začněte opravdu pomalu, jinak nic nezměníte a semelou vás vaše staré návyky. 5 minut denně bohatě stačí.
- Chcete zhubnout? Každý den 5 minut ráno pravidelně cvičte nebo jděte obejít svůj dům. Během dne si pak dobře rozmyslíte, co sníte.
- Chcete zbohatnout? Každý den 5 minut každé ráno studujte bohaté lidi, čtěte jejich životopisy, studujte jejich návyky a hledejte způsoby, jak můžete zbohatnout vy.
- Chcete věnovat více času rodině? Každý den 5 minut ráno věnujte úvahám, jakých činností se během dne vzdáte, abyste mohli být se svou rodinou. Nezapínejte televizi, nesledujte davová média a zapomeňte na nedůležité činnosti a budete mít rázem spousty času.
- Chcete žít zdravě? Každý den 5 minut každé ráno věnujte zdravé snídani a naplánujte si jídelníček na tento den.
Zapomeňte na “chytráky” z okolí, kteří vás budou pomlouvat a schazovat. Neřešte je. Není to vaše věc. Dělejte to pravidelně a vytrvale. Vytvořte z toho návyk a trvale se změníte. To vám garantuji.
Není to snadné. To je pravda. Ale přesně proto jsme vytvořili SMS kouče, který lidem každý den pomáhá trvale změnit život. Přečtěte si skutečné příběhy lidí >>
Super článek. je to přesně tak. Často jsem se setkávala s lidmi, co se mi smáli, když jsem si dala předsevzetí, že nebudu kouřit. A tak jsem kouřit nepřestala, přece nebudu trapná ne! A trapná jsem byla. Sama před sebou. Nebo když jsem řekla, že zhubnu a známí se mi smáli, tak jsem se místo cvičení pořádně najedla, abych se “uklidnila”. Ve skutečnosti jsem na sebe byla dost naštvaná.
Za sebe tedy mohu potvrdit tvá slova. Chce to pomalinku, krok za krokem a výsledky se dostaví :-).
Paty
SMSkouc.cz
Dobrý den pane Radku,tak trochu se přidám k poznatkům paní Paty. Též jsem svého času kouřil… a ne zrovna málo… Když někomu dnes řeknu, že jsem”dokázal” za den vyhulit 40, 60 cigaret… tak tomu nikdo nechce věřit. Navíc jsem typ, který když jednou přestane, nesmí sijiž NIKDY vzít cigaretu znovu do úst… Poprvé jsem nekouřil 2 roky, 7 měsíců a 6 dní… Pak jsem chtěl “jednorázově” utlumitbolesti… a “spadl” jsem do toho znovu, s tím rozdílem, že jsem “dohnal” ty “zmeškané” roky bez kouření…Ale k Vašemu “návodu”… I když budou mé připomínky zaměřeny především na to kouření, myslím si, že mnohé mají obecnější platnost:1) V obou případech jsem přestal kouřit na Nový rok, ale měl jsem to již cca 3 měsíce promyšlené, připravené Po celou dobu jsem však nikomu nic neřekl!!!2) 31/12 jsem se doslova “přiotrávil” nikotýnem, zbylé cigarety jsem “potají” zničil a další 2 dny jsem “prospal”3) Další 1/2 rok (při I. pokusu) a téměř celý rok (při II. pokusu) jsem přestal pít kávu… pití kávy jsem měl spojené s cigaretou, její vůní…4) Přerušil jsem kontakty se všemi “kuřáky”, kteří mně přesvědčovali “Dej si jednu, ta ti nic neudělá”, či v mé přítomnosti kouřili5) Hodně jsem služebně cestoval… cca rok jsem se v obou případech vyhýbal resturacím… raději jsem si kupoval “studený bufet” Pozn.: od té doby jdu do “kuřácké restaurace” jen vyjímečně…6) Při I. pokusu jsem šel kolem prodejny tabáku a ve výkladní skříni byly vystaveny nové, mentolové cigarety… To jsem již cca 3,4 měsíce nekouřil. Již jsem neměl na “kouření chuť”, ale!!! ještě další hodinu jsem přemýšlel jakou mají asi chuť!!!7) Z vlastní hlouposti jsem – jak jsem napsal v úvodu – začal kouřit znovu… přesně jak napsala paní Paty, byl jsem na sebe vzteklý, naštvaný… následující pokus na Nový rok… “nevyšel”, dnes vím, že jsem “neměl šanci” porazit sám sebe, své rozpoložení8) K mému rozpoložení hojně přispívali “taky kamarádi”, kteří mně obšťastňovali výroky, “už jsi to jednou vzdal, proč to zkoušíš znovu, stejně zase začneš…”9) II.(úspěšný) pokus vyšel, ale za cenu DALEKO VYŠŠÍHO ÚSILÍ, nervování… Problém je v tom, že jsem již řadu věcí věděl… a ta moje předchozí znalost byla paradoxně přítěží… již jsem věděl, co mně čeká… nebyl jsem z toho tak “paf” a místo “pomoci” mně to sráželo10)Nevím, ale v mém případě bych postupným snižováním nikdy kouřit nepřestal…
Další poznatky jsem získal z úplně odlišné oblasti… v daném období jsem si vytýčil jeden cíl, který byl podmíněn úspěchem v konkurzním řízení. Součástí byl test fyzické zdatnosti… mně bylo 45, v konkurzu byli “20, 25letí mladíci”… Ano… začít po menších dávkách, krok za krokem… jak píše paní PatyProblém však byl v něčem jiném… ve studu… přeci nebudu (já starý “dědek”) běhat jak “puberťáci…Dnes se tomu usmívám, ale tehdá… jaké “rychlé a přijatelné” řešení najít… pomohla náhoda… sousedka potřebovala “venčit” pejska- malamuta!!! z počátku “naháněl” pejsem mně, krátce na to se “síly vyrovnaly”… no a když už “milý hafík po každých 100 m zvedal nožičku”… tak bylo jasné, že dál to tak nepůjde… Ale to jsem se již “odrazil”… a začal jsem jezdit na kole… troubení a posměšné mávání se postupně vytrácelo, tak jak šla “nahoru” moje výkonnost…Ale opět byli v okolí lidé, kteří mně dávali nezakrytě najevo, že nemám šanci… Občas jsem si kladl otázku, jak jsem to “ustál?”Asi nejlepší pomůckou bylo vědomí, že jsem při jejich “tlachání” přemýšlel nad tím, kolik km jsem za ten týden ujel, za jak dlouhojsem si “ten svůj okruh” den před tím (včera) zajel…A hlavně … nevím, ale já bych snad ani pojem nadšení nepoužil – u mně to byla v obou případech MOTIVACE, CHCI dosáhnout… A PROTO MUSÍM… motivace “tvrdě” prokalkulovaná, ve 2. případě i s 15% rezervou!!! Přeji Vám hezký den ŠtK